Smetanův sál Gymnázia v Sušici

Myšlenka založit střední školu v Sušici zazněla již v roce 1879 z úst tehdejšího purkmistra Jiřího Karla. Další snahy se objevují v roce 1894. Velké boje bylo nutno svést s obcí Kašperské Hory, která chtěla otevřít reálku německou. Po mnoha jednáních ve vládě, dokonce i se samotným císařem, za kterým vyjeli sušičtí radní několikrát do Vídně a v roce 1905 se s Jeho Apoštolským veličenstvem setkali i ve Štěkni, vydalo konečně 7. srpna 1906 Ministerstvo kultu a vyučování rozhodnutí o zřízení „státní reálky s českou řečí vyučovací“.

V roce 1910 se začalo podle projektu uznávaného architekta Ladislava Skřivánka s výstavbou nové budovy, která byla chloubou nejen královského města Sušice, ale patřila mezi nejmodernější budovy celého mocnářství.
V této budově se začalo vyučovat na podzim roku 1911.

Součástí stavby je i Smetanův sál, původně školní kaple. Na koncertní sál byla přebudována v r. 1949, v tzv. „Smetanově roce“ . (B. Smetana 1824 – 1884) Lví podíl na této přeměně měl profesor František Procházka, pedagog, muzikant a organizátor hudebních akcí. Ve spolupráci se sochařem Karlem Otáhalem do sálu umístili reliéf B. Smetany a 2 alegorické sochy – Hudbu J. Myslbeka a Poezii již zmiňovaného K. Otáhala.

Sál byl v roce 1972 ne právě šťastně zrekonstruován. Víceméně původní podobu dostal až v r. 2003, kdy byly zrestaurovány a znovu osazeny obě sochy, sál byl nově vymalován a díky veřejné sbírce „Kup si svůj metr zlata“ byla dokonce pozlacena štukatura na stropě.

V sále se nachází historické varhany – barokní pozitiv, které byly zrekonstruovány z rozpočtu města Sušice.

Kromě koncertů vážné i „nevážné“ hudby se zde odehrávají slavnostní setkání nejen studentů gymnázia, ale např. zde byl uspořádán i Slavnostní večer ke vstupu České republiky do Evropské unie.

Z význačných umělců zde vystupovala celá plejáda operních pěvců – Eduard Haken, Marta Krásová, Jindřich Jindrák, Jitka Kovaříková,… významní instrumentalisté – prof. Rauch, Ivan Moravec, Václav Hudeček a další.


Text: Mgr. Milena Naglmüllerová
Foto: Jan Paták