SUŠICE A OKOLÍ : BÝVALÉ LÁZNĚ ODOLENOV (POD SVATOBOREM)

Turistika, sport a zábava po celý rok
Na Sušicku se nebudete nudit ani na jaře a na podzim
Turistika, sport a zábava po celý rok
Na Železnorudsku se nabudete nudit ani na jaře a na podzim
Ráj cyklistů a turistů pro sport i relax
Zelený ostrov uprostřed Evropy

Bývalé lázně Odolenov (pod Svatoborem)

Podle historických pramenů celý Svatobor sloužíval jako shromaždiště k pohanským obřadům řadu staletí , poslední zmínky o těchto shromážděních sahají až do začátku  11. století.

Pod Svatoborem jsou i objevy pohřebiště původní slovanské osady Sušice, datované nálezem denáru z doby Vratislava I. (1061 - 92). Nález obsahoval také perly, jež se v Čechách vyskytovaly poměrně zřídka a jsou dokladem rozvinutých obchodních kontaktů.

První písemná zmínka o obci Odolenov pochází z roku 1573, kdy se dozvídáme, že obec náleží ke statku Hrádeckému.

Vůbec první písemná zmínka o prameni pochází od Vojtěcha Chanovského, když v latinském spise „Šlépěje nábožnosti české“ vydaném v roce 1659 mluví o studánce Vodolenské a o jejím působení.

Bohuslav Balbín  píše v roce 1679 o zázračných účincích vody z pramene na Svatoboru.

Z dalších pramenů se dozvídáme , že roku 1748 nechal Jan Ferdinand hrabě  Desfours  asi sto kroků od hrobu Vodolenky postavit kapli k poctě Panny Marie Pomocné. Tento hrob byl ještě v těch letech označen dřevěnou mříží a byl uctíván. Při výstavbě kaple byl hrob zničen.Kaple byla vysvěcena 18.června 1750 od P.Vácslava Weissenregnera, děkana sušického a česného kanovníka staroboleslavského.

V roce 1776 napsal známý zbynický farář František Hruška německy obsáhlý rukopis„VODOLENKA“. Spis daroval Anně Marii Hraběnce des Foursové. Tento spis je v současné době uložen ve sbírkách sušického muzea. Uvádí v něm několik popisů zázračných uzdravení.

Baronka Antonie Sturmfedrová v roce 1853 započala s úpravami  lázní , ale i přes její velkou snahu a velké investce nebyla o mnoho zvýšena návštěvnost lázní.
Jednu neděli ke konci srpna 1867 improvizovali tu studenti zábavu  a k ní dopravili sem starší klavír. Vypravil se sem i náš genius, hudební skladatel Bedřich Smetana, který tehdy byl hostem v Sušici u pana Angra,  kapelníka Národního divadla.

Často sem chodíval s přáteli z okolí i František Pravda

Léčil se tu i spisovatel Ivan Klicpera, jehož pravidelně navštěvovali  Dr. Josef Gabriel a hrádecký kněz, spisovatel František Pravda. Klicpera napsal tu 2 pověsti z našeho okolí:  Na stráži a Vodolena

V roce 1868 byl ze Svatoboru vybrán jeden ze základních kamenů Národního divadla.
 
 V roce 1869 tu marně hledal uzdravení herec Jan Kaška, člen Tylovy družiny Prozatímního divadla. Zemřel zde a byl pochován v nedalekých Svojšicích.

Hostinec byl v provozu ještě několik let po druhé světové válce.


Po uzavření hostince několik roků areál pustl, na počátku 60.tých let se počalo s budováním pionýrského tábora. Tento tábor je zde v provozu až do dněšních dnů a prošlo jím tisíce dětí.

Město Sušice a obec Hrádek spolupracuje v současné době na projektu „Svatobor žije“. Tento projekt má napomoci rozvoji nejbližšího okolí Svatoboru a přispět k rozvoji turistiky v naší oblasti. Doufejme, že Vodolenka se stane v brzké době opět vyhledávaným místem a pověsti a historie tohoto místa nebudou nikdy zapomenuty.

 


V  roce 2003 byl souhrou náhod objeven v muzeu Šumavy v Sušici zapomenutý spis Vodolenka z roku 1776 od zbynického kněze Františka Hrušky. V roce 2004 na překladu ze staré němčiny pracovala slečna Martina Bouchalová ze Sušice.

Za času vojvody Nezamysla zplodil Lopota Bytiš s manželkou Burkou syny Tuchonce a Krásoně, dceru pak Klatowku (zakladatelka Klatov). Esymislaw zplodil se svou družkou Klatowkou 4 syny, jeden měl jméno Klattowesan, druhý Wostrodic, třetí Lab a čtvrtý Kejchan, svému synu Labovi vystavěl dvorec Lab, který nachází se čtvrt hodiny od Klatow (dnešní Luby). Syn Lab ten sobě vzal si za ženu krásnou dívku jménem Trestinka, dceru rytíře Zymoroda.  A v krátké době své bohatství rozmnožil a po své smrti zanechal dědice Bořka a dvě dcery, Wodolinku a druhou Hodolanku.

Tato paní Klatowka byla pohanského původu a část svého dědictví věnovala pohanské víře, svou nejvetší víru měla v bohyni Klywynu.Tuto bohyni uctívala Klatowka se svými syny a dcerami, a obyvateli velmi, a z toho jest také znáti, že celá tato rodina z rodu Bitišova byla víry pohanské,  jeho žena Burka stejně jako Wodolenka byly vychovány jako pohanky, a také tak všichni žili,  jak ale do Klatow pronikla víra a světlo víry křesťanské  počalo prosvětlovat místní víru pohanskou, stejně jako bázeň boží, která dobře učinila jejich srdcím, kde nalezli pravého boha a útěchu v nebi a jedinou zemskou víru a své pohanství za omyl uznali. Z toho tedy vyplývá, že Wodolenka, sestra Rosmilova, který byl váženým klatovským občanem a pohanským vyznavačem, musela tedy  uprchnouti z omylu pohanské víry, a tedy za sluncem východu pak skrz husté a tmavé lesy prodírati se musila, až na horu zvanou Svatobor narazila, která u města Sušice se nachází, kde také zastavila, aby zde svůj dům pro sebe a svou družinu vystavěla, a pak zde i zemřela, kde její blízcí pak její hrob učinili, tam pramen vytryskl, o kterém jsme tu pojednávali, a který se Wodolenka zove.


 

Páter Chanowsky ale píše takto: čtvrt míle od města Sušice směrem ke slunce západu je vysoká hora a les zvaný Svatobor,   tam se nachází pramen na vodu velmi bohatý, ke kterému z různých důvodů lidé se ubírají, aby tu své oči umyli  a se vykoupali a vše v posvátné úctě a sem také svatá procesí vedli. Původ tohoto pramene jest následující, jak jsme zpravováni. Jedna pamětihodná panna nemocná byla k smrti, vyhledala tedy své přátele, aby po její smrti její tělo na vůz naloženo bylo a dva bílí voli zapřaženi, kteří i s vozem bez průvodčího na místo dojeli, a ona tam pohřbena a kde do dnešních dnů jako znamení jejího hrobu, pramen vytryskl. Tento pramen se nazývá Wodolenka.

Text a foto : Obecní úřad Hrádek u Sušice


Mapa

Stránky připravuje: Městský úřad Sušice ve spolupráci s Informačním serverem ŠumavaNet.CZ
Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ