SUŠICE A OKOLÍ : SVATOBOR

Turistika, sport a zábava po celý rok
Na Sušicku se nebudete nudit ani na jaře a na podzim
Turistika, sport a zábava po celý rok
Na Železnorudsku se nabudete nudit ani na jaře a na podzim
Ráj cyklistů a turistů pro sport i relax
Zelený ostrov uprostřed Evropy

Svatobor

Svatobor (845 m n.m.)

Svatobor je opředen mýtem starověkého obětiště. Býval to posvátný háj tvořený prastarými duby vzrostlými ve volném prostoru, ohrazený pečlivě vystavěným plotem, do něhož vedli dva vchody, byl místem kultovním i soudním. Z nemnoha zmínek vyplývá, že tato tyto posvátné háje sloužící k soudním účelům byly zasvěceny Perunovi, mocnému válečnému bohu hromu. Prostor háje se považoval za léčivý. Nemocní tu zavěšovali jako oběť božstvu kousky látek nebo části oděvů na větve, popřípadě ukládali pod stromy mince. V každém háji musel být pramen nebo potok, rovněž s léčivou mocí, v němž se lidé koupali i v zimě. Prostor svatyně nesměl být poskvrněn krví nepřítele. Přímé doklady o slovanském kultu bohužel neexistují. V 18.století byla sice na Svatoboru nalezena soška muže s rozepjatými pažemi, ale podrobnějším průzkumem se ukázalo, že nešlo o pohanského bůžka, ale o gotický svícen. Fakt, že ale zřejmě byl Svatobor osídlen již v dávné historii, dokládají nalezené stopy po primitivní polozahloubené chatě ze střední doby kamenné (10.000-8.000 let př.n.l.) Chata byla podle dostupných nálezů rekonstruována a její model je možno zhlédnout v sušickém muzeu. Roku 1881 bylo při výstavbě nové Scheinostovy sirkárny objeveno staré pohřebiště. Bohužel neproběhl žádný archeologický průzkum lokality a většinu cenného historického materiálu zmizelo. Nález, který se podařilo zachránit obsahoval i denár z doby Vratislava I.(1061-1092) a perly, které se v Čechách objevovali jen zřídka a jsou dokladem rozvinutých obchodních kontaktů. Jádro pohřebiště se nacházelo v místech továrního komínu a počet hrobů byl odhadnut na sto.

Rozhledna

Rozhledna. První rozhledna byla postavena stavitelem Václavem Rudolfem Mirvaldem (arch.návrh arch.Vratislav Pasovský) již v roce 1898. Rozhledna byla 25 m vysoká, ukončená plošinou ovroubenou cimbuřím, uprostřed stál stožár na prapor. K pohodě návštěvníků byly tu dvě židle a stůl. Již roku 1904 bylo nutno provést první úpravy a údržbu rozhledny. Bylo dozděno cimbuří a opatřeno dvanáctistěnnou lucernou pokrytou zinkovým plechem. Rozhledna tak dosáhla výše 28 m. Při stavbě nebylo použito takového materiálu, jakého vyžadovala tato stavba, vydána přírodním vlivům, takže se věž vychýlila. Odklon od kolmé osy v roce 1933 činil už 1,78m. Věž byla zavřena a 8. 5. 1934 zbořena odstřelením.. Na jejím místě vyrostla během pouhých tří měsíců nová rozhledna stavitele Karla Houry, která stojí dodnes. Je 31 m vysoká a má 182 schodů. Byla slavnostně otevřena 12.8.1934. V roce 1935 byla k rozhledně přistavěna vkusná turistická chata s restaurací a třinácti pokoji. Celkový náklad na oba objekty včetně vnitřního vybavení činil 250 000 ,- Kčs. Chata měla být původně jednopatrová s rovnou střechou. V průběhu stavby si jednoho dne pan starosta města Jan Seitz pozval na desátou hodinu pana stavitele K. Houru a požádal, aby do projektoval chatu o další patra s pokoji. Týž den přinesl pan architekt Houra na odpolední zasedání městské rady předběžný návrh řešení a ten byl schválen, takže stavba mohla pokračovat do dnešní podoby. Kámen (syenitové kvádry) se dobýval přímo na severozápadním svahu Svatoboru. Na stavbu bylo spotřebováno 165 m3 kamene ze staré rozhledny, 230 m3 žulového kamene ze svahu Svatoboru, 125 m3 říčního písku, 93 m3 štěrkopísku do betonu,146 q kusového vápna, 268 q cementu portlandského, 34 q cementu standart, 13,60 q železa do betonu,5980 šroubů, kleštin a hřebů,36,60 m3 dřeva, 182 ks schodů, 102 600 litrů vody, 334 dní povozů. Celkový počet odpracovaných dní činil 1804, až 37 dělníků, 13 párů koní denně. Architekt Houra vykonal na vrch Svatobor ke staveništi celkem 65 cest autem Tatra H. Slavnostní otevření turistické chaty na Svatoboru se konalo za veliké účasti obyvatelstva Sušice a širokého okolí a představitelů města, okresu a hostů z Prahy.

Útulna

Na rampě, ze které startují paraglidy, najdete rozvaliny sklepa, který patřil k bývalé útulně, postavené V. R. Mirvaldem ve stylu dřevěné horské chalupy, vybavené jako turistická noclehárna s pohostinstvím. Byla otevřena 7.9.1900. Vystřídalo se zde několik nájemců s hostinskou živností. Inventář byl jednoduchý – pět velkých stolů, čtyři stoly s podstavci, čtyři lavice, osm věšáků, železná postel, police na sklenice a dalekohled. V noci 1.11. 1905 zločinně založený požár úplně zničil celou útulnu i její inventář. Útulna již nebyla obnovena. Fotografii toho, jak místo vypadalo začátkem minulého století najdete na fotografii vpravo za vstupními dveřmi do chaty Svatobor.

Základní kámen pro Národní divadlo

Koncem 19.století se stal Svatobor oblíbeným cílem obrozenců a turistů. V roce 1868 vybral dr.Gabriel kamen Svatoboru jako jeden ze základních kamenů Národního divadla. Kámen ze Svatoboru je umístěn pod číslem 14. Je to polohrubě (kolem nápisu pak jemně) opracovaný, asi 13 centimetrů silný deskový kámen, v obnažené straně o rozměrech 48x45 cm, s červeně obarveným světle modře stínovaným reliéfním nápisem „Svatobor u Sušice“. Kámen vyhledal na vrcholu Svatobor s tehdejším školním inspektorem F. Tichým poslanec zemského sněmu a starosta okresu sušicko-kašperskohorského dr. Josef Ambrož Gabriel a dal na svůj náklad upravit kameníkem ze Zavlíkova (dnešní Zavlekov). Kámen pak odvezl spolu s F.Tichým, J. Kuchynkou a F. Gernerem kočárem do Klatov a Plzně, odkud vezli kámen do Prahy vlakem. Na stanoviště byl převezen spolu s dalšími kameny z Výtoně slavnostním průvodem 15.5. a předán zde dr. Gabrielem. Místem výlomu kamene na Svatoboru byla podle kronik skaliska nacházející se vedle později postavené útulny.Televizní věžTelevizní retranslační věž, která obsluhuje část Plzeňského a Jihočeského kraje , se začala stavět roku 1968 na loučce pod vrcholem Svatoboru. Otevřena byla roku 1970. Celková výška je 68,5 m, z toho betonová věž dosahuje výšky 32 m, zbytek (36,5) metru připadá na stožár s anténami. Věž je šestipodlažní a má průměr 8,5 m. Roku 1972 byla věž obsluhována jedním pracovníkem, roku 1974 zde byla tříčlenná obsluha a roku 1975 se počet pracovníků zvýšil na pět. Od roku 2002 je věž bez obsluhy. Na věži jsou umístěny antény pro mobilní, internetový, rozhlasový a televizní signál.Věž patří Českým radiokomunikacím.

Cestou na Svatobor

Scheinostovo zátiší
Bylo vybudováno společností SOLO v roce 1927 na památku továrníka Františka Scheinosta. Najdete zde altán navržený architektem Freiwaldem. Místo bylo v meziválečném období velmi vyhledávaným místem nedělních procházek.

Hadí stezka
Tak jako má Praha svou Hladovou zeď, tak Sušice má Hadí stezku. Tato nejkratší cesta od Schienostova zátiší na Svatobor byla z kamene vykládána a vystavěna za úřadování starosty J.Seitze nezaměstnanými ze Sušice. Bohužel cesta během války, a následně dob socialismu, zmizela pod mechem a travou. Díky dotaci EU se můžete touto stezkou od r.2010 vydat na vrchol znovu. Hadí stezka je součástí Sušické pavučiny www.susicebranasumavy.cz .

Pověsti a legendy

Vodolenka (V.V.Tomek – Šumavské pověsti)
Na severním úpatí památného Svatoboru u Sušice prostírá se Vodolenka. Jest rozložena v lesním zátiší a proslula svým čistým léčivým pramenem již v dávných dobách….Podle pověsti, dosud v živé paměti zachované, prosila za dávných dob zbožná dívka pohanská, jménem Vodolenka, dcera známého lecha Klata, zakladatele Klatov, přátele své na smrtelném loži, aby ji pochovali na místě, kam její mrtvolu zaveze pár bílých volů bez průvodce.. Bílí volci stanuli na úpatí Svatoboru … I byla dívka Vodolenka na tomto místě slavně pohřbena za hlučných zpěvů a četných ohňů- A hle! Hned po pohřbu vyprýštil z vnitra Svatoboru, zrovna u jejího hrobu, hojný živý pramen, jemuž říkali podle zesnulé panny „Vodolenka“. Později vznikly tu lázně, rovněž Vodolenka zvané.

Svatoborský poklad
Někde ve svazích Svatoboru nad Sušicí je mezi dvěma růžovými keři ukryt vstup do tajemné jeskyně, která vede do velké síně, rozdělené velkými krásně zdobenými sloupy. Tam je podle pověsti svatoborský poklad, ze kterého by mohla být Sušice třikrát postavena znovu ve vší své kráse. Vchod do jeskyně kdysi náhodou objevil stařec z Dolejšího předměstí, ale protože podlahu pokrývala voda a on si svítil jen sirkami, rozhodl se, že se do jeskyně vrátí v létě, až voda opadne. Nikomu o svém nálezu neřekl. Ale v zimě se rozestonal a na své smrtelné posteli předal tajemství svým přátelům. Nemohl jim už ale vchod do jeskyně ukázat. Ti již nikdy potom tajnou chodbu nenašli.

O jezeře
Stejně jako v hoře Blaníku dříme české vojsko, tak i v nitru Svatoboru je skryta opora města Sušice proti jejím nepřátelům. Když přitisknete ucho k zemi, uslyšíte ji. Podle staré legendy je v hoře ukryto veliké jezero, kde žijí tvorové podobní mořským pannám. Mořské oko, bezedná studánka na úpatí hory, hlídá, kdy přijde čas. Pak protrhne jezero bok Svatoboru a vyplaví všechny nepřátele ze země ven, aniž by ublížilo jen jedinému ze Sušičanů.

Stříbrný poklad
V roce 1940 našel p.Jiříček z Prahy na svém výletě na Svatobor hrníček plný stříbrných mincí. Byly to české groše z dob Vladislava a Ferdinandů. Nejstarší letopočet na nich je 1640. Jde jistě o poklad, který tam byl zakopán v době třicetileté války.


Stránky připravuje: Městský úřad Sušice ve spolupráci s Informačním serverem ŠumavaNet.CZ
Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ